Jak zubní implantáty mohou zlepšit vaši sebeúctu

Ztratili jste zub? Možná jste si říkali, že to není velký problém. Že to jen jedním zubem méně, a tak to snad nevadí. Ale co když vám to postupně začne bránit v tom, abyste se usmívali? V tom, abyste si sedli k obědu s přáteli? V tom, abyste si řekli: „Dnes se cítím dobře“?

Ztráta zubu není jen fyzický problém

Když ztratíte zub, tělo začne reagovat. Kost v oblasti, kde zub byl, se začne pomalu rozpouštět. To není jen otázka estetiky. To je otázka toho, jak se cítíte, když se podíváte do zrcadla. Mnoho lidí, kteří ztratili zuby, říká, že se začnou vyhýbat fotkám, zastavují se před zrcadly, přestanou mluvit nahlas. Ne protože mají bolest, ale protože se cítí neúplní.

Studie z roku 2023 z Univerzity v Brně ukázaly, že 68 % lidí s chybějícími zuby vyhýbá socializaci, protože se stydí ze svého úsměvu. Nejde o to, že by někdo říkal: „Máš špatné zuby.“ Ale vy to víte. A to stačí.

Zubní implantáty nejsou jen o náhradě zubu

Zubní implantát není jen kousek kovu nebo keramiky, který nahradí chybějící zub. Je to most zpět k sobě samotnému. Když implantát vstoupí do čelisti, stimuluje kost. Způsobuje, že se kost neztrácí. A to znamená, že vaše tvář zůstane plná, přirozená, nevybledlá. Nejde jen o to, že se můžete usmát. Jde o to, že se znovu cítíte jako vy sami.

Na rozdíl od zubních protéz, které se mohou posouvat nebo klopýt, implantáty jsou pevně spojené s kostí. Nemusíte se bát, že vám při smíchu něco spadne. Nemusíte se bát, že vám někdo řekne: „Máš něco v ústech?“

Co se stane, když se rozhodnete pro implantáty?

Nejde o okamžitý převrat. Ale o krok, který se zasekne v paměti. Když se poprvé podíváte do zrcadla a uvidíte úsměv, který vám patří - ten, který jste si zapomněli mít - začnete dělat věci, které jste dříve vyhýbali. Přijmete pozvánku na večeři. Zavoláte kamaráda, kterého jste nekontaktovali měsíce. Přijmete novou práci, kde se musíte představovat. Všechno to začíná tím, že se můžete usmát bez strachu.

Nejde o to, že implantáty jsou „lepší“ než protézy. Nejde o to, že jsou „dražší“. Jde o to, že vám dávají kontrolu. Kontrolu nad tím, jak se cítíte, jak se chováte, jak se prezentujete. A to je něco, co nemůžete koupit v lékárně.

Co říkají lidé, kteří si implantáty dali?

Marie, 58 let, z Prahy, ztratila tři zuby před 12 lety. Dlouho nosila částečnou protézu. Říkala, že se cítila jako „nějaká stará babička“. Poté, co si dala dva implantáty, řekla: „Už nechci, aby mě někdo nazýval starou. Chci, aby mě někdo nazýval tátou.“

Tomáš, 42 let, z Ostravy, měl ztracený přední zub od úrazu. Přestal se usmívat na fotkách. Přestal se vracet na společenské akce. Po implantátu řekl: „Vím, že to zní hloupě, ale když jsem se poprvé usmál v zrcadle, cítil jsem, že jsem znovu živý.“

Ti, kteří si implantáty dali, neříkají: „Teď mám zuby.“ Říkají: „Teď jsem znovu já.“

Je to vždycky možné?

Není. Někdo má příliš vysoké riziko, někdo má příliš nízkou kost. Ale to neznamená, že neexistuje řešení. Dnes existují techniky, které dříve nebyly možné - jako je zvýšení kosti, tzv. sinus lift, nebo implantáty pro pacienty s velmi tenkou čelistí. Pokud vám lékař řekne „ne“, zeptejte se: „A co když se podíváme na jinou možnost?“

Nejde o to, jestli to jde „všem“. Nejde o to, jestli to jde „všichni“. Jde o to, jestli to jde vám. A pokud máte chuť žít, ne jen přežívat - pak to jde vám.

Co se stane, když to neuděláte?

Neuděláte-li to, neznamená to, že se okamžitě zhroutíte. Ale způsobíte si pomalý úbytek sebevědomí. Každý den, kdy se vyhýbáte zrcadlu, každá věta, kterou neřeknete, každá fotka, kterou necháte v telefonu - to je kousek vaší sebeúcty, který ztrácíte. A to není jen o zubech. Je to o tom, že si přestáváte myslet, že jste hodný, atraktivní, dostatečný.

Největší cena není cena implantátu. Je to cena, kterou platíte každý den, kdy se neusmíváte. Když se neodvážíte říct: „Mám rád svůj úsměv.“

Co dělat dnes?

Nečekejte na dokonalý čas. Nečekejte, až budete mít více peněz. Nečekejte, až vás někdo vyzve. Dnes si položte jednu otázku: „Co bych udělal, kdybych měl úsměv, který bych měl rád?“

Možná byste se vrátili do kavárny, kde jste dříve seděli s přáteli. Možná byste zavolali někomu, koho jste v posledních letech vyhýbali. Možná byste se jen podívali do zrcadla a řekli si: „Jsem stále tady. A mám právo být hrdý na sebe.“

Nejmenší krok je ten, který uděláte dnes. Zavolejte zubního lékaře. Položte otázku. Zeptejte se: „Co se dá udělat?“

Nejde o to, abyste měli „perfektní“ zuby. Jde o to, abyste měli zuby, které vám dovolí žít plně. A to je něco, co stojí za každý krok.